22. července 2015
OSLAVILY POTTEROVSKE-POVIDKY NA BLOGU SVÉ ČTVRTÉ NAROZENINY



Komentujte. Kritizujte. Vychvalujte. Jak je libo.
Jenom bych vás všechny poprosila o zpětnou vazbu, abych věděla jestli něco měnit, kam byste chtěli aby se příběh ubíral a jestli má příběh smysl psát. Zabere to dost času napsat, tak jestli bych ho neměla věnovat jiné povídce, jiným postavám, jiným zápletkám.
Vyjadřujte se!
Děkuji :)

3. kapitola

10. března 2014 v 0:46 |  Nezapomeň zapomenout
Ok, guys, here we go... po dlouhé době jsem zase na scéně s porcí zadržovaných emocí.
Seděl jsem na schodech k sovinci a neměl důvod pro návrat do společenské místnosti. V dálce nad Zapovězeným lesem jsem ještě pozoroval hnědou sovu, jak se každým mávnutím křídel blíží s mým psaním k domovu. Jak mi již chyběla matka, a ačkoliv jsem si to nechtěl přiznat, i otec. Znamenali pro mne tolik, i když to kvůli nim jsem nikdy neochutnal nic z těch skutečně výbušných pocitů. Bolela mne myšlenka, že jakmile se vrátím domů, budu muset být opět dokonalý... ale budu někam patřit. Od toho okamžiku s Grangerovou jsem se necítil nikde v Bradavicích svůj.
 

2. kapitola

25. prosince 2013 v 21:01 |  Nezapomeň zapomenout
Už dlouho jsem nevložila do některé z kapitol tolik emocí. Nechávat hrdiny hořet každou myšlenkou...
Všichni pozorovali hladinu jezera. Kdo se vynoří jako další? Očima jsem unuděně projížděl dav. Možná že to bylo vzrušující... nejvíce mne na tom ovšem vzrušovala představa že Potter pohoří. Že to nezvládne. Po prvním úkolu ho začali všichni tak strašně milovat, tedy v nebelvíru. Jak mne bavilo pozorovat jeho jako naprosto osamělou jednotku v řadách svých vlastních přátel! Po jeho úspěchu tomu bylo jinak. A mě to rozčilovalo.

19. kapitola

24. prosince 2013 v 23:03 |  Ginny - Real Love
Aspoň jedna... z více plánovaných... jako bych se neznala... ale nakonec bylo u stromečku déle a před stromečkem zajímavěji než jsem čekala a nestíhala jsem dopisovat. Takže více zítra, omlouvám se :)
Šťastné a veselé!
Dodrkocali jsme se za podivu všech přítomných až k Doupěti. Poruchu na autě nakonec spravila Hermiona, zatímco Ron ji zahanbeně pozoroval. Stačilo několik mávnutí hůlkou nad motorem, zaklapnutí kapoty a vítězoslavný Miin pohled. Její manžel jí zatleskal, ale znělo to tak neupřímně až to bolelo. Očividně nebyl nadšen že tu spíše chlapskou práci zvládla manželka líp. Tu chvilku, kdy se Hermiona s motorem prala, jsme se s Harrym posadili kousek od nich na okraj cesty a já nemohla odolat nutkání natáhnout se do trávy. Vždyť červnové slunce svítilo tak hřejivě a jasně, mraky po obloze ubíhali a louky se líně vlnili ve vánku se vším tím rozkveteným kvítím.
"Tak jaký je to pocit, být konečně úplně dospělá?" zeptal se Harry, který se natáhnul vedle mě. Otočila jsem k němu hlavu a chvíli ho pozorovala.
"Dospělá? Vždyť se vracím žít ke svým rodičům," pousmála jsem se.
 


1. kapitola

24. listopadu 2013 v 18:18 |  Nezapomeň zapomenout
Povídka, která vznikla na přání candys. Dramione? Vlastně mám te pár ráda. Tak proč o nich něco nenapsat?
Podíval jsem se do té její namyšlené tváře. Nedívala se na mne, její pohled byl upřený přesně opačným směrem. Dívala se za probíhajícím Viktorem Krumem. Nechápal jsem to. Jak si taková špička kouzelnického světa mohla vůbec všimnout téhle... téhle?! Hodil jsem se zamračeným obočím poslední oblázek do jezera. Odrazil se od hladiny a několikrát ještě poskočil, jakoby uměl chodit po vodě. V polovině čtvrtého skoku po něm chmátla z vody jezerní příšera a kamínek zmizel i s chapadlem pod hladinou.
Zvedl jsem se ve stejnou chvíli, v jakou se zvedla ona. Sbalila knihu, což vůbec nebylo překvapivé, byl to pro ni tak častý společník. Pokud kolem sebe zrovna neměla ty dva.

Nezapomeň zapomenout

24. listopadu 2013 v 18:16 |  Nezapomeň zapomenout
Hlavní postavy: Hermiona Grangerová, Draco Malfoy
Doba, v níž se děj odehrává: 4. ročník tria
Věkové omezení: zatím žádné
Vypravěč: Draco
Stav: rozepsaná

Přátele si drž blízko, ale nepřátele ještě blíž.
... protože hodné holky mají rády špatné kluky.


18. kapitola

23. listopadu 2013 v 20:54 |  Ginny - Real Love
A je to tady zase, další kapitola troufám si podle ohlasů říct nejoblíbenější povídky na tomto blogu. Vítejte zpátky ve světě Ginny We-.. pardon, Potterové, která žije pohádku.
Pracovní název: poslední pohled do nebe
Popotáhla jsem kravatu u školní uniformy. Musela jsem ji trochu povolit, jak se mi začínalo hůř dýchat. Nablýskaný odznak primusky zasvítil do tmavé chodby. Několik obrazů mne začalo znepokojeně pozorovat. Nebýt právě toho odznaku, už by mne asi hnali pryč. Přešlápla jsem ještě několikrát na místě, zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Jenže když jsem už už zvedala ruku, že zaklepu, dveře se samy od sebe otevřely. Totiž, ne tak zcela samy od sebe.
"Ginny," vydechl překvapeně. Pokusila jsem se nasadit úsměv, výsledkem mé snahy však bylo jenom několik zaškubání koutků.
"Ahoj Harry," kníkla jsem. Obočí mu nechápavě vyletělo trochu výš. Mě už to rozhodit nemohlo. Tak jako tak jsem byla rozrušená velice, velice silně.